Signály zdravého sebevědomí
Signály nejistoty a slabosti
Svůj postoj, stejně jako způsob sezení si doma pečlivě nacvičte před zrcadlem. Pokud jste nervózní a víte, že je pro vás obtížné zůstat v klidu, zkuste nějaké cvičení proti trémě. Například se alespoň dvakrát denně pohodlně posaďte, uvolněte svaly nohou, rukou, uvolněte si i svaly obličeje a krku. Po chvíli si sami sebe představte v nějaké uklidňující situaci, ve které jste se cítili uvolnění a klidní, pak si představte, že ve stejné atmosféře bude probíhat i váš pohovor.
Postavte se shrbeně, svěste ruce, šourejte se, poté si řekněte - „cítím se skvěle“ a vychutnejte si změnu postoje, chůze… Naše pocity jsou těsně spojeny s naším postojem a výrazem. Myslete na to.
Těsně před rozhovorem se několikrát zhluboka nadechněte a vydechněte. Nebo si způsobte prudkou bolest – třeba tím, že se štípnete nebo zaryjete nehty hluboko do dlaně. Mozek se soustředí na pocit bolesti a nebude se zabývat trémou. Nebo je možné co nejvíce napnout svaly, potom je náhle uvolnit. Uvolní se tím i naše myšlení a stane se pružnější. Nácvik nám vždy pomůže, protože situace, kterou jsme již „prožili“, je méně hrozivá než něco neznámého.
Přiměřená gestikulace k rozhovoru patří. Pokud se cítíte s prázdnýma rukama nejistě, vezměte si do jedné ruky nějaký předmět, který s rozhovorem souvisí (nějaké podklady, tužku, brýle...). Gesta by neměla být útočná nebo příliš prudká. Snažte se gestikulovat s otevřenými dlaněmi směrem k partnerovi. POZOR, abyste nevyvolali pocit, že ho od sebe odstrkujete.
Používejte přiměřeně ilustrátory – gesta, která zdůrazňují, naznačují, udávají tempo a rytmus naší řeči.
Opět si různá gesta nacvičujte před zrcadlem nebo někoho požádejte, aby vás natočil a potom si svou řeč těla pozorně prohlédněte.
Nezapomínejte, že z pohledu druhého člověka lidé stále vyvozují závěry o jeho charakteru a úmyslech. Pohled by měl být přímý ale ne upřený, měl by se soustředit na tzv. obchodní trojúhelník, tj. trojúhelník tvořený pomyslným spojením mezi očima a nosem. Délka zrakového kontaktu by měla být v průměru cca 60 až 70 % času rozhovoru. Tato pravidla platí v západních státech severní polokoule. Pokud byste dělali pohovor např. pro asijskou nebo arabskou firmu, je třeba si nastudovat kulturní zvyklosti a specifika společenského chování dané oblasti. Zrakový kontakt nabídněte druhému vždy, když začíná hovořit, ujistíte tím druhého, že mu nasloucháte.
Naše řeč by měla být přiměřeně hlasitá a zřetelná. „Kuňkání“ vyvolává dojem nejistoty a nekompetentnosti. Stejně tak příliš rychlá řeč se stává nesrozumitelnou a může působit až útočně. Myslete i na modulaci, aby náš projev nebyl monotónní. Pokud se musí náš partner z jakéhokoli důvodu namáhat, aby nám rozuměl, stává se pro něj rozhovor nepříjemný.
Uvědomte si jaké věty, fráze a slova rádi a často používáte. Pokud zjistíte, že máte sklon používat mnoho neurčitých slov a frází, že se omlouváte v situacích, kdy to není vhodné nebo, že o věcech hovoříte příliš zeširoka, snažte se těchto zlozvyků zbavit. V důležitých komunikačních situacích vám takové fráze neprospívají, protože oslabují vaši přesvědčivost. Snažte se být konkrétní a uvádějte příklady.
Tam, kde je třeba věcně formulovat, se vyhýbejte:
Připravte se na otázky zkoumající vaše pracovní a soukromé cíle a vaše hodnocení své osoby. Otázky zaměřené na silné a slabé stránky uchazeče o místo jsou sporným tématem debat o metodikách výběrových pohovorů. Přesto je často tento okruh otázek zařazován, v tomto případě se připravenému uchazeči naskýtá obrovská šance vyniknout a předvést se v tom nejlepším světle. A to i v případě otázek na vaše slabé stránky. Jednak každý z nás má své slabé stránky, jejich znalostí dáváte najevo, že o sobě seriozně přemýšlíte. Navíc máte možnost zvolit takovou slabou stránku, která vlastně pro pozici, o kterou se ucházíte, slabou stránkou ani není a stává se výhodou. Například pro pozici, která vyžaduje velkou pečlivost, uvedete jako svou slabou stránku lpění na detailech nebo dovádění věcí do dokonalosti.
Nikdy nelžete, většinou se to obrátí proti vám.
Podle současného znění zákoníku práce jsou otázky na rodinné zázemí, děti apod. silně diskriminační a neměly by být vůbec pokládány, v opačném případě má uchazeč možnost se bránit soudní cestou. Přesto bývají někdy v různé podobě položeny. Vždy je na uchazeči, zda výběrové komisi na tyto otázky odpoví, do jaké míry nebo zda se rozhodne neodpovědět. V každém případě byste měli mít svou případnou reakci předem promyšlenou.
Usmívejte se na druhé – ani příliš zeširoka, ani nejistě. Úsměvem vyjadřujeme důvěru a srdečnost, signalizujeme – „jsem rád, že vás potkávám“. Pozor na nevhodné grimasy, strnulý výraz obličeje nebo napjaté obličejové svaly. To, jak se tváříte, si také natrénujte. Především lidé, kteří nosí brýle, by si měli uvědomit, že bez úsměvu mohou působit nepřístupně až nadřazeně.
S každým tréninkem, s každým pohovorem bude vaše jistota stoupat. Takže každý i neúspěšný pohovor, má svou cenu. Nezapomeňte se za každý absolvovaný pohovor pochválit, bez ohledu na výsledek. Zvládli jste to. To je důležité.